Rozhovory | 16. 11. 2017

Vše začíná v nástrojárně

Během konání Dnů obrábění v šumperské společnosti Pramet Tools s. r. o., která tuto akci pro své zákazníky uspořádala po dlouhých třech letech, jsem pro vás připravila rozhovor s panem Ing. Vladimírem Maixnerem, MBA, manažerem pro vývoj technologií a procesů a panem Maxmiliánem Weinlichem, MBA, manažerem výrobní divize. Na následujících stranách se tak například dozvíte, k jakým změnám došlo po sloučení se společností Dormer Tools, jak dalece probíhá zavádění principů výroby v konceptu 4.0, jaké investice jsou plánovány do výrobních technologií ale i to, jak se žije tradičnímu českému výrobci nástrojů, který na trhu působí více než 80 let.

Ing. Vladimír Maixner, MBA

V roce 2014 došlo ke spojení s výrobcem monolitních nástrojů, společností Dormer Tools a vzniklo tak uskupení Dormer Pramet. Lze po třech letech vyhodnotit úspěšnost tohoto spojení?

Ing. V. Maixner: Důležité je ihned na začátku říci, že výrobní program je stabilní a co se týká výroby, nedošlo prakticky k žádným změnám. Společnost Pramet Tools je tradičním výrobcem nástrojů s destičkami ze slinutých karbidů. Dormer měl ve svém výrobním portfoliu především monolitní rotační nástroje z HSS nebo ze slinutého karbidu, my nástroje ze slinutého karbidu, především však nástroje s vyměnitelnými destičkami. Spojením tak logicky došlo k propojení a doplnění výrobního sortimentu. Získali jsme přístup na nové trhy, neboť Dormer je světovou firmou s prodejem po celém světě a s největším podílem prodeje na trzích v USA a v západní Evropě. Naše společnost se zaměřovala především na střední a východní Evropu, s vlastními pobočkami mimo CEE v Německu, Itálii, Indii a Číně.

Naše produkty se tak dostaly na trhy patřící společnosti Dormer Tools a naopak oni získali přístup do našeho teritoria. Souhrnně můžeme s jistotou říci, že se jednalo o úspěšný tah a přínosné spojení pro obě strany.

Inovace, novinky a trendy vstupují do oboru kovozpracujícího průmyslu stále svižnějším tempem. Do jakých oblastí dodáváte své produkty nejčastěji, v jakém segmentu je pozice společnosti nejstabilnější?

Ing. V. Maixner: Jsme velmi inovativní firma. S novými produkty přicházíme na trh 2× ročně a vždy s lepšími nebo srovnatelnými s konkurencí. Při vývoji se vždy porovnáváme s konkurencí, v dnešní době to jinak nejde. Cílíme především na oblast všeobecného obrábění a dále se specializujeme na velmi úzké oborové segmenty výroby, a v těch jsme špičkovým dodavatelem nástrojů. Velmi dobří jsme v oblasti Heavy Duty, což vychází i z historie, neboť český a východoevropský trh byl vždy zaměřen na oblast těžkého obrábění. Železnice – sem jsme přišli s úspěšným a inovativním řešením pro dynamické frézování kolejí, renovací kol, ale zajímá nás celá tato oblast. Z dalších oborů, kde si dovolím říci, že jsme také velmi silní, je srážení sváru pro trubkařský průmysl a další aplikace výroby trubek, závitů apod.

Maxmilián Weinlich, MBA

M. Weinlich: Je potřeba zmínit, že ve vývoji i výrobě chápeme, že náš byznys je především služba. Zákazníkovi neposkytujeme jen vlastní nástroj, ale řešení šité na míru. Jsme celkem unikátní v tom, že máme významný objem speciálů. Dokážeme řešit konkrétní problém jednotlivého zákazníka. Výrobu máme samozřejmě vybavenou i na standardy ve větších objemech, tisícových sériích, ale stejně dobře pokryjeme oblast s dodávkami třeba 50 ks. Zpětnou vazbu nám poskytují především naši zákazníci, které pečlivě vyslechneme a snažíme se pro ně najít řešení. Díky tomu vznikají speciály.

Špičková a inovativní výroba znamená také špičkové výrobní technologie. Jak často investujete do obnovy strojního parku a můžete našim čtenářům prozradit jaké stroje jsou u vás nejčastěji zastoupeny?

M. Weinlich: Naše výrobní zařízení je z 90 % speciální, zaměřené přesně na naše výrobní portfolio, tedy výrobu řezných nástrojů. Z 90 % se jedná o stroje od zahraničních dodavatelů. Například v lisovně máme velice specifické stroje jen od dvou dodavatelů a s vysokou mírou robotizace. Důležitá je pro nás spolupráce v oblasti servisu, i když preventivní údržbu jsme schopni si zajistit sami. V nástrojárně používáme standardní stroje pro elektrojiskrové obrábění, frézování apod. I zde máme dva dodavatele, kteří patří k absolutní špičce. Nástrojárnu máme vybavenou velice dobře a 100% ji využíváme jen pro vlastní výrobu, žádné kooperace apod. neřešíme. Výroba lisovacích nástrojů je natolik unikátní, precizní a přesná, že tomu musíme věnovat maximum naší kapacity. Ročně investujeme do strojních zařízení 80–100 milionů korun. Špičkový stroj se dnes pohybuje v cenových relacích 10–12 milionů korun.

Ing. V. Maixner: Stejně jako každý jiný se potýkáme s nedostatkem zaměstnanců. Proto investujeme také do rozvoje znalostí těch, kteří u nás pracují. Máme zavedený systém vzdělávání dělníků na všech úrovních. Ti, kteří pracují se špičkovými technologiemi, dostávají speciální školení přímo od výrobců strojů. I to jsou nezbytné a nemalé investice. Stroje a technologie si můžete koupit, ale dostat k nim kvalitní lidi, to je velký problém. Pokud se z médií dozvídáme, že nezaměstnanost je pod 4 %, tak jsem přesvědčen, že jsou to ta 4 %, co budou vždy z nějakého důvodu evidována na úřadu práce. Zaměřujeme se také na studenty a chceme jim naši firmu ukázat takovou, jaká je. Nemusí se obávat, že by se dostali do nečistého pracovního prostředí, nemusí se obávat, že budou pracovat na nemoderních strojích, které již přežily svoji dobu. Například v nedaleké Mohelnici je kvalitní škola, ovšem firmy mají studenty rozebrané již od prvního ročníku a poskytují jim určité výhody. Systém školství, tam kam v současnosti dospěl, je velmi nešťastný. My jsme připravili vzdělávací projekt Prametheus, ale k tomu se třeba ještě dostaneme.

Máte před sebou nějakou zajímavou investici v blízké době? 

M. Weinlich: Ano, to víte že máme. V nejbližší době nám bude dodán další nejmodernější elektrický lis. Svět se vyvíjí – začínalo se s mechanickými lisy, postupně se přešlo na hydraulické a v posledních letech jsou „in“ lisy elektrické. V nástrojárně často investujeme do nejmodernějších technologií obrábění, broušení, je tudíž těžké uvést jen jeden příklad.

Ing. V. Maixner: Řekl bych, že jednotlivé oblasti musí být špičkové, neboť vyrábíme unikátní výrobky. Zmínil bych pracoviště povlakování, které bylo v jistém období nejmodernější, a to nejen vlastní zařízení povlakování, ale také navazující technologie.

M. Weinlich: Nelze mít jedno pracoviště, na kterém jste schopni vyrobit v tisícině, a další, kde jste schopni vyrobit v desetině. Jedna operace podporuje druhou. Pokud co nejpřesněji nalisujete, tím méně brousíte, jste produktivnější s nižšími náklady. Vše do sebe začne zapadat. Pokud jedno pracoviště budete mít unikátní a ty ostatní budou standardní, tak už to není ono a výhoda unikátnosti toho jednoho pracoviště se ztrácí. Vše začíná v nástrojárně. Pokud bychom neměli fantasticky vybavenou nástrojárnu, obsazenou kvalitními lidmi, tak nenalisujeme a nevyrobíme kvalitní nástroj a nevylisujeme kvalitní destičku, či jakýkoliv jiný řezný nástroj.

Každý si svoji technologii v nástrojárnách chrání, každá firma si drží svoje know-how. Cítím, že i my v rámci naší skupiny máme fantastické projekty, kdy pracujeme v průřezu celé skupiny, bavíme se o technologiích, nevymýšlíme již vymyšlené a vše si předáváme. V nástrojárně je cítit, že každý si hájí svoje know-how. Do nástrojárny je velice omezený přístup, tam nemůže každý.

Během prohlídky výroby jsem si samozřejmě všimla robotických jednotek, patrné jsou zautomatizované postupy na jednotlivých stanovištích. Předpokládám tedy, že pojmy jako 4.0 či Big Data již aktivně řešíte. 

M. Weinlich: Záleží, z jaké pozice se na to díváme. Zda z hlediska automatizace, či digitalizace. Řekl bych, že v Prametu máme vysokou míru automatizace, u většiny strojů jsou roboty. Na druhou stranu jsou ještě výrobní dávky, na které se nevyplatí seřizovat robota a stále je výhodnější ruční práce. Prostor je určitě v oblasti paletizace, v současnosti jednáme o dodávce robotů na tyto překlady. Spoustu prvků z Industry 4.0 již máme ve firmě aplikováno, jen si musíme ujasnit, že toto je metoda Industry 4.0. Ve skladu lisovacích nástrojů máme zhruba 20 000 různých typů lisovacích nástrojů a naprosto přesně víme, u každého z nich, kdy a kolik lisoval. Máme nastavené systémy a po určitém počtu nalisovaných kusů se automaticky vygeneruje objednávka na opravu nástroje, na přeleštění. Využíváme systém Proxie, který sleduje chod stroje, sleduje přítlaky, rychlost a celkové vytížení stroje. Není to o tom sledovat, zda stroj pracuje rychle nebo pomalu, ale zjistit, zda pracuje ve svém standardním nastavení, to je další směr, kterým bychom chtěli obecně jít.

Ve výrobě je mnoho obrazovek, máme zvizualizované, co na kterém stroji právě jede, kolik kusů, kdo na tom pracuje, sledujeme zmetkovitost. Víte, obecně se docela bráním srovnání s průmyslovou revolucí. Jaká je tohle revoluce? Vždyť vše tady již někdy bylo.

Ing. V. Maixner: Když jsme se více začali zabývat pojmem Industry 4.0, zjistili jsme, že my už jsme velmi daleko, což je vlastně patrné i z příkladů uvedených panem Weinlichem.

A co tedy v oblasti digitalizace, tam jste také napřed? 

M. Weinlich: Z hlediska digitalizace máme ve společnosti celoplošně zaveden systém SAP, to znamená od nákupu, objednávky až po prodej. Ve výrobě máme opravdu hodně velké množství dat, možná si ani nedokážeme představit jejich faktický objem. První krok, který jsme udělali, bylo spojení s firmou, která se touto problematikou zabývá. Nabídli nám kompletní balíček služeb a začali jsme s preventivní údržbou fungující na úrovni digitalizace. Před rokem pro mě byl novinkou pojem „datový detektiv“. Pokud si ale uvědomíte, v jakém množství, v jakých systémech data máme, je rozhodně potřeba je uklidit, srovnat, narovnat, najít mezi nimi spojitosti, abychom získali požadovaný výstup a využili ho pro kvalitu a produktivitu. Je to časově náročné a chce to odborníka, který se v přívalech dat neztratí.

Ing. V. Maixner: Ano, je to přesně tak. Dat je zde neskutečné množství a musíme přemýšlet, jak s nimi co nejefektivněji naložit, a pak na základě vyhodnocení postupně začít zavádět další zlepšování.

 

Velice by mne zajímalo, jak se na zavádění automatizace dívají samotní zaměstnanci. Názory na to, zda bude mít nasazení robotů do výroby negativní vliv na zaměstnanost, se liší. Máte nějaké ohlasy, nebo lépe řečeno, zajímají se o tyto pojmy vaši zaměstnanci?

M. Weinlich: Nemyslím si, že by s automatizací a digitalizací měl přijít masivní úbytek pracovních míst, jen se změní pozice a nároky na lidi, kteří budou výrobní proces „pouze“ dozorovat, nebo budou volit z více možností a určí, kterou v daný okamžik zvolit. Máme jistou výhodu v tom, že v naší firmě pracuje vysoké procento mladých lidí, kteří mají k těmto technologiím velice blízko. Nevím, zda si pojem Industry 4.0 vůbec uvědomují, protože naše výroba není jako v automobilkách, není to úplná pásovka. Co se týká starší generace, ta má zase obrovské zkušenosti, manuální zručnost, schopnost samostatného technického uvažování a vidět věci dopředu. Jsou to lidé s mnohaletou praxí a jsem přesvědčen, že pro většinu z nich nebude složité se přiučit něčemu novému, nějakému novém principu či ovládání. Zde se opět dostaneme k tématu, které jsme probírali na počátku rozhovoru, a tím jsou nezbytné investice do vzdělávání lidí. Vše musí být postupné, nikoliv pod tlakem, to je pak spíše stresující a demotivační záležitost.

V souvislosti s našimi lidmi ve výrobě bych ještě rád zmínil, že máme nastaveny motivační projekty, například v oblasti bezpečnosti práce. Projekt s názvem Life, který podporuje zlepšování pracovních procesů a projekt podporující bezpečnost zdraví při práci, který má poukázat na tzv. „skoro nehody“. Lidé sami navrhují zlepšení, sami poukazují na skutečnosti, které mohou k nehodě vést a my zajistíme nápravná opatření. Tyto návrhy a upozornění odměňujeme částkou 300 Kč. Projekt Life je aktivita, kterou jsme převzali ze Švédska. Bezpečnost práce musí být na prvním místě úplně všude.

Ing. V. Maixner: Ano, to je pravda. Máme banku nápadů a pokud jsou minimálně tři tzv. „Life“ zrealizovány, přichází odměna. Kdo má deset zrealizovaných „Lifů“ už dostává například tablet, počítač a podobné věci. Třetím rokem nám zde běží projekt, který prošel všemi výrobními uzly. Je v něm zapojeno 100 % lidí, se všemi se sedělo a diskutovalo o tom, co by dělali jinak, co jim nesedí a co by šlo z jejich pohledu zlepšit. Na základě těchto poznatků jsme se dozvěděli zajímavé věci, o kterých přemýšlíme a začneme pracovat na změnách. Vše je otázkou komunikace. Pokud někde něco nefunguje, tak je to špatnou komunikací. Lidé by se neměli bát dát najevo svůj názor a ti, kteří s tím mohou něco udělat, by je měli vždy vyslechnout, dát jim prostor a nechat je tak více zapojit.

Přejděme od vlastního týmu k zákazníkům. Jaké jsou jejich požadavky, co je rozhodující prioritou pro úspěšné dojednání zakázky, mimo jasnou kvalitu?

M. Weinlich: Určitě kombinace výkon–cena–dostupnost a rychlost dodávek. Samozřejmostí v dnešní době je, že do Evropy dodáváme do 24 hodin, do celého světa pak do 48 hodin. Výrobky, které máme v katalogu, jsou dostupné na skladě a jejich dostupnost je 98 %. Jistě se mě budete chtít zeptat, proč ne 100 %. To ale nebude nikdy. Sledujeme obrátkovost výrobků, máme jich cca 500, a objeví se zákazník, který jich chce 5 000. My mu dáme vše, co máme, a v ten okamžik je na skladě nula, výrobek je nedostupný. V tuto chvíli nastupuje dvourychlostní výroba, při které jsme, u určitého počtu a za jistých předpokladů, schopni doplnit sklad za deset dnů. Standard je 19 dnů. Tedy zákazník se může spolehnout, že zboží, které si objednal, dostane v termínu, který jsme mu slíbili, a to nejen u standardů, kde je to samozřejmost, ale i u speciálů.

Ing. V. Maixner: Ještě bych rád doplnil k výrobnímu sortimentu, že je velmi důležité, aby se zákazníci jednoduše orientovali v nabídce. Výrobků pro danou operaci nabízíme mnoho, je proto nezbytné vymyslet a mít systém napovídající, jak si co nejlépe vybrat nástroj, současně zjistit, jak ho používat a mít přehled o ideálních řezných podmínkách, při kterých nástroj špičkově funguje. Významná část naší produkce jde v zahraničí přes distributory, i zde musí být vše přehledné a co nejjednodušší. Náš nový katalog Pramet má přes 1 000 stran, stále máme početné skupiny zákazníků, kteří vyloženě vyžadují tištěný katalog a nechtějí hledat v internetových aplikacích.

M. Weinlich: Myslím si, že tištěný katalog bude vždy. Zákazníci ho mají uložený na polici, v dosahu ruky a především nezávisle na dostupnosti sítě, zdrojů energií apod. Chtějí mít v rukou knížku, ve které se orientují a přesně ví, kde najít patřičné informace.

Momentálně se nacházíme v novém vývojovém a školicím centru, jehož slavnostní představení zákazníkům proběhlo právě v rámci akce Dny obrábění. S jakým záměrem centrum vzniklo, co bylo spouštěcím impulsem k jeho vybudování?

Ing. V. Maixner: Prvotní myšlenka se objevila na konci roku 2014, kdy jsme si řekli, že bychom mohli postavit budovu pro vývoj, a začali jsme přemýšlet, co přesně by v takové budově nemělo scházet. Hlavní požadavky byly tři: mít oddělenou zkušebnu obrábění od prostor pro školení, kde prakticky učíme naše zákazníky a zaměstnance. Místnosti pro školení jsme chtěli oddělit od výroby především z důvodu zvýšení bezpečnosti a lepšího pohodlí zákazníků. Dalším požadavkem pak bylo rozšíření laboratoří pro vlastní vývoj. A v neposlední řadě mít prostor pro teoretické ukázky a školení. To byly tři hlavní myšlenky, které spustily zpracovávání plánů a přípravu projektu, který je zčásti financován z fondů Evropské unie. Ty jsme použili na výstavbu jen částečně, zbytek se rozdělil mezi pořízení obráběcích strojů a největší podíl padnul na vybavení laboratoře pro vývoj. Stavba začala v dubnu 2016 a dnes zde již sedíme.

M. Weinlich: Já, jako člověk z výroby, jsem výstavbu nového vývojového a školicího centra jen uvítal, vznikla tak možnost propojit teoretická školení pro naše zaměstnance s praxí a reálně jim ukázat, o čem že jim to celou dobu povídáme. Týká se to samozřejmě převážně nových kolegů nebo speciálních technologií. Pokud v rámci školení někomu teoreticky sdělujete, že tisícinové oštípání může způsobit zákazníkovi velký problém, nedovedou si to představit. Na stroji ale jasně uvidí, jaká je to rána a myšlení se jim o něco otočí, začnou být opatrnější apod. V postoji k zákazníkům si myslím, že to jen ukotví pozici Dormer Pramet. Klientům nabízíme prostředí se skvěle vybavenou zkušebnou, se špičkovými stroji. Zde jim ukážeme, jaké produkty pro ně vyrábíme a jak má vypadat jejich užití v reálné výrobě. Navíc je nové centrum jasným důkazem, že se jako celá skupina rozvíjíme a jsme silní.

Tedy opět se dostáváme k důležitosti komunikace.

Ing. V. Maixner: Samozřejmě, lidé potřebují informace sdílet. Jiné zprávy má člověk ve vývoji a jiné člověk ve výrobě, který na tom pracuje denně. Schůzkami se snažíme sdílet informace v krátkém i dlouhodobém horizontu.

M. Weinlich: Tyto schůzky pořádáme asi druhý nebo třetí rok. Byl to nápad právě pana Maixnera a já rozhodně kvituji interní propojení vývoje i výroby. Vše zde řešíme v rámci společných meetingů. Vývoj přednese svoje myšlenky konstrukci, konstrukce se o všem pobaví s výrobou – jasně se řekne co lze a co nikoliv. Setkalo se to s pozitivní odezvou ze všech stran. Jak se probírá celá technologie, člověku najednou dojde spoustu věcí, které si dříve neuvědomoval. Tento princip je výborný, lisař přece musí vědět, jak to chce mít brusič nachystané. Ušetří to čas, peníze a mnohdy zbytečné nervy.

Oběma pánům velice děkuji za zajímavé povídání a čas který si pro mne vyhradili.

Redakce magazínu NÁSTROJÁRNA+